Blog youtuberky Madkyo

  • Úvod
  • Lifestyle
  • 8 důvodů, proč začít tancovat, i když jste střevo (jako já :D)
Just open a Bet365 account today and make a deposit http://abonuscode.co.uk Make a deposit of £10-£200 and then enter the 10-digit bonus code
Osobní rozvoj

8 důvodů, proč začít tancovat, i když jste střevo (jako já :D)

Víte, já jsem nikdy nebyla typem člověka, který si něco najde a zůstává u toho celý život. Pořád potřebuju něco objevovat, prozkoumávat a celý život se hledám. Vždycky si najdu nějaký zájem, nadchnu se pro něj na 200% a v tu chvíli mě nic a nikdo nezastaví. Z těch opravdových a dlouhodobých zájmů to byl zpěv a hudba, už to byl youtube a blogging, teď je alfou-omegou mého života tanec a urban/street culture.

Nikdy jsem v životě necítila nic podobného jako pocit, když přijdu do sálu a rozezní se hudba. Kdo ví, třeba jsem se už našla? Každopádně si rozhodně nemůžu říkat tanečník, spíš jsem takovej jako učeň. V taneční škole jsem druhým semestrem a i když vidím oproti první lekci neskutečný progress, pořád jsem takové malé roztomilé 180cm vysoké střívko. Možná jste si říkali, že byste taky rádi trsali, ale našlo se milion důvodů, které vás odradily, o tom jsem už psala v minulém článku. A tak vám z pohledu začátečníka píšu, proč do toho jít. :)

 

Proč tancuju já?

Nejdřív bych se měla vyjádřit, proč tancuju já. Chtěla jsem to dělat celý život, jen mi trvalo 23 let, než jsem si řekla, fuck it, těch důvodů bylo už příliš, buď teď nebo nikdy, zkusíš to nebo budeš litovat. Tanec je pro mě způsob, jak mohu utéct od reality. Když se pustí na lekci hip-hop, doslova cítím, jak ke mně ta hudba vlastně mluví, i když víte, že jsem předtim poslouchala všechno od metalu po deep house. Zatím jsem tedy k hip-hopu přimknula nejvíc. Doslova cítím, jak krví proudí ten adrenalin a jsem hrozně nahypovaná už po 2 beatech, i po fakt těžkým dni v práci mám najednou energii pro zásobování republiky, když to bouchne v Dukovanech a garantuju vám, že po lekci odcházím nejčervenější, nejzadejchanější, nejzpocenější, ale troufám si i říct, že i nejšťastnější. Tancuju pro radost, tancuju, abych vypnula, abych se dostala do přítomného okamžiku, abych vyjádřila to, na co nejsou slova, když se učíme freestylovat, tak mi to sice vážně nejde, ale opravdu mám pocit, že ukazuju, kdo skutečně jsem bez všech těch přetvářek dnešní doby a formalit, ukazuju, kam směřuju, co chci reprezentovat, přispívám do toho kolektivního vědomí, jsem součástí Hip Hop culture, můžu doslova říct “Já - jsem - Hip Hop.” Tancuju, protože tu lásku sdílí kolem mně dalších x studentů, protože nás to spojuje, pomáháme si, nehejtíme se, závidíme si jen pozitivně, obohacujeme se a i když jsme všichni z totálně jinýho prostředí, tohle máme společné. A když nacvičujeme choreo, cítím, že každým svým pohybem přispívám do toho celku - a když to vypadá ještě ke všemu dobře, máte najednou pocit, že dokážete cokoli. O tom, co pro mě ta culture znamená, bych mohla psát celou knížku, tak se posuňme k věcnějším důvodů. Proč tedy tancovat?

1. Protože to chcete

Ať už máte na krku 10 let nebo 50 křížků, pokud slyšíte hudbu a nemůžete zůstat v klidu, pohupujete se na místě a nenechá vás chladnými ať už je to klasika, salsa, hip-hop, orientální tanyny, opera, jazz nebo reggae, house, dancehall, cokoli, tak k vám ta hudba promlouvá. Nenechte se zatlačit fuck-offama zhora, že se to jako na veřejnosti nehodí nebo že už na to nemáte věk, tancujte. Nemusíte nutně chodit na lekce, ale když slyšíte v klubu skvělej song a zavrtět bůčkem nejdete jen proto, že na parketu zrovna nikdo není, a tak to teda v sobě jako dusíte, NOOOPE. WHYYY…?

2. Pravděpodobně zhubnete

Já začala s tancem z milionu důvodů, ale mít to za sportovní aktivitu mezi to rozhodně nebylo. Každopádně je to hodně intenzivní pohyb a na mně se to dost projevilo. Na lekce jsem začala chodit od října a od minulého léta mám dole téměř 11 kg! Yeeeeeey. Nejvíc jsem sice zhubla kombinací posilovacího tréninku a drobnou úpravou jídelníčku, ale peepz! Vy si tam vůbec neuvědomujete, že spalujete nějaký kalorie a když si vyberete styl, který vás fakt chytne, tak to poslední co děláte, je hypnotizování ručičky na hodinkách, kdy už bude konec (narozdíl od aktivity, do který se nutíte, protože jste si to přečetli někde v Cosmáči).

3. Stres pro vás přestane existovat

Jeden z mých hlavních důvodů. Čas mě vytěžuje a celkově cítím, že nedělám v životě všechno proto, abych byla šťastná. Jsem zamknutá minimálně 10 hodin denně u compu a už to není kvůli hrám a ICQ, ale kvůli práci. Musím si plánovat, kdy si budu moci dovolit vzít si volno a odletět na dovolenou, stresovat se tím, že už mám “jen 19,5 dne dovolené a jestli zbyde mi na Vánoce, abych viděla rodinu?” Dospělácký #problémky prostě no. Přičemž budu mindem asi nikdy nestárnoucí zaseklej pubeťák, což dokazuje sem tam nějakej ten beďáček na čele. Mám svojí práci ráda a věřte mi, že je to ta nejsvobodnější pozice, kterou mohu mít. Ale řešit pořád prachy a jestli bude na nájem a jestli poplatim tohleto, támhleto - to mě činí nesvobodnou. Je to normální, přijímám věci tak jak jsou. Když já prostě ale nemám ráda normy no. Jak jsem řekla. Tanec je únik od tohodle materiálního světa. Když tancuju, jsem tady a teď. Přemýšlím, co udělám s rukou do rytmu, ne nad nájmem, pojišťovnani a dalšíma kravinama jako… Co budu jíst? Dělám si srandu. VŽDYCKY BUDE PROSTOR NA JÍDLO! Ale. Síla přítomného okamžiku se probírá snad v každý motivační nebo spirituální knížce. Tohle je způsob, jak se zaručeně do něj dostat. Vnímáte jen sebe, ostatní, lektora a hudbu. Nic dalšího není. Miluju to <3

4. Progress je relativně rychlý

Pro ty, kteří rádi vidí výsledky relativně rychle, je tanec jako stvořený. Na první lekci Street Dance All Styles pro začátečníky (takže netanečníky) jsem koukala jak buk a nechápala, jak to jako dělá ten Honza s těma rukama a nohama, že dělaj každá něco jinýho (a to první semestr byl fakt o základech). Po 5 měsících jsem se šla na hodiny toho kurzu podívat podruhé, jen tak, ze srandy, už jsem to v práci nemohla vydržet a počítala každou sekundu do 19:45. Všechno šlo najednou tak intuitivně, automaticky, mnohem víc jsem si to užívala, ani jsem tam tak fyzicky nezdechla jako ten první semestr. Měla jsem fakt radost.

5. Otevřete své srdce

Zní to jako děsný klišé, já vím. Ale je to pravda. Tanec mě naučil přijímat a dávat. Nebýt zavřená ve svý introvertní bublině uprostřed Prahy v naprosté anonymitě korporátní reality, kde žereš nebo budeš sežrán. Hltám každou informaci o tradicích, kultuře, pojedu na taneční kemp, koukám na dokumenty o Hip Hop culture, víc než kdy jindy respektuju tu “diversity” a unikátnost každého z nás, nezávidím, nehejtím, respektuju zkušenější lidi, přijdu si upřímnější, vtipnější, mám pocit, že zapadám, při tanci a všem spojeném s kulturou kolem Hip Hopu mám pocit, že někam patřím a že jsem prostě free spirit bruuuh.

6. Disciplína

Veškerý progress závisí na tom, kolik do toho dáte. Jestli se spokojíte s 1 lekcí týdně nebo to budete hrotit každý den, se na vás odrazí jak ve výkonu, tak na duši. Já jsem na lekcích vždycky taková ta pomalejší, dělám chyby a občas mám pocit, že někoho zdržuju. Ale naštěstí tanec opravdu hodně posouvá pohybovou a svalovou paměť, takže doma trénuju před zrcadlem ve skříni vše, co jsme se učili, abych na další lekci byla připravená. Teď mě čekají 2 týdny bez tance. Ztratila jsem hlas a příští týden odlétám na dovolenou za sluníčkem. Mám z toho trošku vítr, protože mám bobana v kalhotách, že se nechytnu do těch choreografií, co trénujeme na závěr roku v taneční škole, ale o to víc budu trénovat doma. Což chce trochu sebezapření a uspořádání si priorit v prostředí, kde můžete lehnout do postele jak nic a skončit u seriálů :D.

7. Sebevědomí!

Jste sami sebou. A při tréninku doma taky sami se sebou a svým odrazem v zrcadle, který neustále komentujete. Naučíte se mít se radši. A věřte mi, že pro většinu “normálních” lidí budete extrémně zajímaví, pokud se proflákne, že tancujete. Já jsem to řekla jednou v práci, že jsem začala a není snad den, kdy bych tam nepřišla a někdo mě nějak neoslovil v souvislosti s tím, co dělám. No… ono jako - já bych to sama od sebe asi neřekla, ale když z ničeho nic vyměníte sáčko a šaty za snapback, volný tričko adidas a celkově prostě street wear, tak lidi nejsou blbí a dřív nebo později vás konfrontujou s otázkou “proč, jak?”… Hip Hop mě ovlivňuje ve všem. Kdybych jen tancovala a culture by pro mě skončila s odchodem ze sálu, asi bych byla jen pozér. U mě to ovlivnilo všechno. Language, přístup, filozofii k životu, fashion, styl hudby, morálku, všechno. A nejlepší moment? Když jsem šla v metru mezi těma kravaťákama oblečená do street fashion do práce, (jak je poznat, že jde někdo do práce nebo na uni je v Praze poznat velmi rychle podle toho, že máte notebook brašnu s sebou, ať už nosíte cokoli) a můj pohled se střetl s klukem, asi stejně starým jako já, možná trochu starším, co vylezl z metra v opačném směru a očividně šel taky do práce a taky ve street fashion a snapbackem dozadu, úplně stejně jako já. Mezi těma kravaťákama a ladies jsme byli takhle oblečení jen my 2. Naše pohledy se střetly a ani jeden jsme se neubránili malýmu pousmání, protože jsme přesně věděli, že ten druhej ctí tu culture taky. Minuli jsme se a vše bylo pryč. Byl to moment na 2 vteřiny, ale ten moment toho sdílenýho vědomí byl úplně z jiný planety. Jako kdybychom si v tom pohledu řekli “peace bro/sis, buď sám/sama sebou a mainstream ať si políbí řiť”. Lidi si mě v MHD fakt hodně prohlíží, když jedu v časy, kdy se jezdí do práce a z práce. Všichni jsou tak jako kancelářsky oblečení a najednou do busu nastoupí holka s hip-hop Tee a adidas mikinou kolem pasu, sneakers, snapbackem a sluchátkama na uších a zatímco oni sedí a zpracovávaj to, já se začnu pohupovat do hudby, to už pak koukaj prostě divně a odsedávaj si a tak no :D.

8. V clubu budeš válet no matter what!

Let‘s be honest, duuuude. Lidi se v klubu maj fáze že 1) se stydí a na parketu je prázdno. 2) Pak se ožerou a stydět by se možá trochu měli :D. A často prostě ani neumí vnímat ten rytmus, tak jen jako chodí s tím pívem nebo drinkem, pohupujou se v kolenech a říkaj si, co sakra tady budu dělat. Když tam pak nakráčíte vy, co už máte za sebou nějaký lekcičky a rozjedete to tam, dost možná se vám stane, že budete lepší než 80%-90% toho "ordinary" klubu v momentě, kdy vykročíte na parket, protože k tanci přistupujete kompletně jinak než oni, tu hudbu skutečně vnímáte a nesoustředíte se na to, co dělat, aby to vypadalo dobře a jinak a když vytáhnete cokoli jiného kromě toho jejich aerobického “step-touch” na milion způsobů, totálně narušíte pravidla a hodně lehce se stanete automaticky atraktivnější a středem té pozitivní pozornosti. Jakmile do toho dáte tu vášeň a lásku a přestanete se soustředit na techniku, v tu chvíli jste hvězda večera, peepz, dobrých pár let si ještě nebudu říkat tanečník, ale stačí fakt málo k tomu, abyste zabodovali. Pánové, minimálně pro vás je to easy kill :D.

Takže tak. Pokud tancujete, napište mi, co bylo vaším důvodem. Pokud netancujete a chtěli byste, napište mi, co vás odrazuje. Pokud netancujete a ani nechcete, asi bylo zbytečný klikat na tenhle článek, ale napište mi, proč na to nejste, všecko beru! :D

Zatim se mějte a někdy u dalšího článku,

SeeMe :-)




Tagy: Motivace, Tanec